Jaro

Slunce hřeje, krásně svítí,
vyrůstá tu první kvítí.
Slunce hřeje, směje se,
běhá se mnou po lese.

Přání

Chtěl bych být deštěm,
chtěl bych být sluncem.
Chtěl bych jak slunce zářit
a vodou skrápět zem.

Chtěl bych být vodou,
chtěl bych být sněhem.
Jak peřinou si přikrýt zem.

Chtěl bych být přáním,
chtěl bych být snem.
Každé ráno, bych s Tebou začínal den.

Chtěl bych být štěstím,
chtěl bych být dnem.
Kdy spolu půjdem svým životním snem.

Anděl strážný

Jsem Tvůj anděl strážný,

tak ukaž mi, co bolí.

Jsem Tvůj anděl strážný,

ukaž mi svou duši.

Jsem Tvůj anděl strážný

a splním Ti Tvá přání.

Jsem Tvůj anděl strážný,

splním co je dobrý.

Jsem Tvůj anděl strážný,

prosím, se mnou buď.

Květiny

Květiny voní,
zpívají písničku
Zpívají o štěstí,
zpívají sluníčku.
Zpívají lidem
o jejich srdcích,
v kterých se objeví
radostný smích.

Pomocníčci

Děkuji vám pomocníčci,
jste jak moji malí snílci.
Nosíte mi radosti,
lásku, krásu i štěstí.
Nosíte mi radost velkou
ve vesmíru nekonečnou.
Nosíte mi štěstí,
které lásku věstí.

Psaní

Psaní je má nová paní,
přináší mi radost, pousmání.
Psaní je má nová paní,
leží se mnou i se brání.
Psaní je má nová paní,
přináší mi radost, požehnání.

Vášeň nebo láska? Ego nebo duch?

Milujete? Nebo si jen myslíte, že milujete? Jste vášniví až prudcí? Nebo jen tak laxní a všemu dáváte prostor? I já jsem si položil tyto podivné otázky. Dlouho jsem si nebyl jistý, zda vůbec umím milovat. Umím a ani jsem nevěděl jak. Vášnivě a prudce, něžně a jemně, vzdáleně i blízce. Láska má spousty podob, v mnohých z nich se můžete ztratit. I já se ztratil.

V dnešní době není lehké milovat. O lásce se napsalo spousty knih i náboženských pojednání, ale kde je skutečná pravda? Opravdu je láska to co se píše v knihách i v pohádkách? A umím vůbec milovat? Těžko říct. 

Dnes jsem v sobě objevil jednu z mnoha podob lásky. Aspoň se to tak píše. Sám jsem však byl překvapen, jaká že to ta láska byla. Nebyla krásná a pohádkově jasná, byla vášnivá, prudká, požadovačná.... Ještě pořád si myslíte, že to byla láska? Podle měřítek dnešní doby by mohla být. Ale já šel dál. 

Má láska nebyla jen prudká, vášnivá a požadovačná, byla silně egoistická, měla plnit přání jen mně. Zjistil jsem že jsem přímo posedlý touhou po milované osobě, že ji vlastně stále pronásleduji, že navštěvuji místa, o kterých vím, že je navštěvuje i ona. Schválně jsem chodil kolem jejich oken, nejen proto abych ji zahlédl, ale aby v první řadě, ona zahlédla mně. Aby se mi pak vrhla do náručí a mohla mně milovat podle mých představ. Vůbec jsem nedbal na to, že ona, stejně jako každý z nás, potřebuje jistý díl svobody, možnost se nadechnout, přehodnotit a srovnat si životní události, aby se mohl znovu a pevně postavit do světa. 

Ano, toho jsem nedbal, doslova jsem ji začal pronásledovat. uvědomoval jsem si svou nezdravou špehovací touhu, ale nedokázal jsem jí odolat. Visela na mně a já ji musel následovat, nebo se s ní rvát, což mi způsobovalo nemalé zdravotní problémy. A čím víc jsem se s tou touhou rval, tím víc ona sílila, byla naprosto nezdolná. Odevzdal jsem se jí tedy...

Psal jsem verše pod jejími okny, plakal jsem v nich zklamanou touhou a pral se s tím o čem jsem věděl, že je "správné". Ale co je ve skutečnosti "správné"? To co tvrdí většina? To co píší v posvátných knihách, nebo co tvrdí lidé postižení morálkou? Nevíte? Já též ne, hledal jsem a přikláněl se k posvátným knihám a moralizujícím obecným pravdám. Ale co má duše? Má duše volala... 

Zoufale volala o pomoc, potřebovala vysvobodit z té touhy, která ji mocně svazovala. Ale jak se vysvobozuje člověk z takové touhy? Kde je síla, která ho vynese na povrch, nad to temné jho, které sice cítíme jako tíhu a nesprávné jednání, ale jakým způsobem to vykořeníme z té vášnivé touhy našeho já? Těžká otázka, téměř bez odpovědi. Modlíte se, prosíte o pomoc a stejně jdete a druhému ubližujete. 

Ubližujete svou vášní, svou touhou. Zraňuje vás to, klesáte ve vlastních očích, ztrácíte svou hodnotu, nejen před tou, kterou milujete, ale především před sebou... Přemýšlíte co s tím dál, je opravdu toto ta láska, po které jsem toužil? Je to opravdu ta láska, kterou opěvují básníci všech dob i vyznání? Nebo je to jen prachsprostá vášeň, která mi zatemňuje mysl? 

Pokud jste se dostali až k těmto otázkám, pak asi opravdu milujete a záleží vám na tom druhém. Záleží vám i na lásce samotné, chcete ji skutečně pochopit a poznat, stát se jejím opravdovým následovníkem. Ale říkáte si, jestli takováhle láska, tak to radši žádná! Vždyť zabíjím vše co miluji, zabíjím to svým jednáním i myšlením a koneckonců, zabíjím i sebe. 

Ano takovou lásku chce málokdo, přesto ji v sobě máme a pokud opravdu chceme milovat, tak si i tuhletu sobeckou a požadovačnou lásku musíme přiznat. Musíme si jí projít, poznat jí a nakonec se jí postavit.

Ale jak se něčemu tak silnému a ovládajícímu, chcete postavit? S modlitbou na rtu. To je jistě dobrý nápad a bez něj to nikomu nedoporučuji. Ale potřebujete v neposlední řadě i schopnost rozlišovat. Uvědomíte si totiž, že vaše osobnost má mnoho pater a tím i mnoho možností jak milovat. 

S vášnivou a požadovačnou láskou se většina z nás brzy a velmi rychle seznámí. Ale co je za ní, co je hlouběji, je tam ještě něco? Přeci tam musí být něco, co je silnější a svobodnější než tahle zničující láska. Přeci nás Bůh nenechá napospas něčemu tak sobeckému a zničujícímu? 

Nenechá a ve chvíli, kdy si takto kladete otázky a opravdu pokorně s otevřeným srdcem, myslí i duchem hledáte odpovědi, také je naleznete. Bolí to, pláčete a naříkáte, nadáváte a bojíte se neznámého, ale chcete jít dál. Opravdu milujete a nemůžete jinak. Odevzdáte své vášně, odevzdáte své touhy, odevzdáte svou mysl a cele se necháte ovládnout novou silou. Silou, která vychází tam zevnitř, z vašeho pláče, a z touhy, které se vzdáváte. Vstupujete na nové pole, neznámé a zdá se vám vratké a křehké... 

Sotva se však rozkoukáte, utřete si poslední slzy, spolknete poslední vzlyk, octnete se v novém prostředí. V prostředí duše. A tu se vám láska zjeví jako nádherný, svobodou prodchnutý balón, jež se vznáší k oblakům, živen pouze láskou. Zjišťujete, že nejenže je pevný a silný, ale je i neskutečně stabilní, vyživen veškerým vašim dobrem, co v sobě nosíte a nezměrnou láskou k milované osobě se vznáší vzhůru. 

Zjišťujete, že není plný jen vaší lásky, ale je tam láska vašich rodičů i té, kterou jste bezmocně miloval a všech lidí, které jste ve svém životě poznal. Nalézáte tam lásku, o které jste si myslel, že neexistuje a ta láska vám začíná pomalu plnit srdce. Vidíte ji jako nekonečně krásnou a jasnou. 

Nyní vím, že umím milovat, a to vášnivě a prudce, vím, že má láska může ubližovat, že ubližuje, když nepochází ze srdce. Ale také vím, že kdesi uvnitř ve mně je láska mojí duše, láska, která vše přemůže, láska o které píšou básníci a která je ve všech dobrých pohádkách. Láska, která nepožaduje a jen dává, láska, která má moc být bezmocná. A takovou ti ji právě dávám, má milá. Žij a buď navždy šťastná. Naplň své srdce láskou, kterou ti posílám...

Otázka

Kolik barev lásky člověk může poznat?
A je to vůbec láska?
To čemu tak říkáme?
Není to jen touha vlastnit?
Nebo strach být sám?
Co je láska?

Lili a Mili

Lili - psí slečna
Mili - lidská slečna

Lili a Mili spolu spí.
Pohádky hledají pod peřinou.
Lili a Mili spolu sní.
Jedna bez druhé nevyjdou.
Sní svoje příběhy o běhání,
o koupání v řece, milování.
Lili a Mili spolu sní.

Skrze lásku bez ocásku,
hledají překrásný sen,
kdy v kráse přírody a vůni lesa,
probouzí spolu nádherný den.

Jsou jak sestry povídavé,
jedna štěká, druhá sní.
Obě jsou však usměvavé,
jedna druhou nepustí.

Píše mi...

Píše mi můj anděl
a píše mi dopis,
že bych měl víc poslouchat,
co mi říkaj děti.

Píše mi můj anděl,
že mě má moc rád
a když ráno vstávám,
bude při mě stát.

Vodě

Vodo, vodo, lásko má,
kdo Ti sílu dneska dá?
Vodo, vodo, krásná paní
jaká jsou tvá tajná přání?

S Tebou

Jsem tu s Tebou,
nejsem sám...
Co mám v sobě
vše Ti dám.
Jsi má láska,
jsi můj sen,
začnu s Tebou každý den.

Jsi anděl

Jsi anděl,
který mi pomohl k mým křídlům.
Jsi anděl,
kterého jsem miloval.
Jsi anděl,
jež přinesl mi lásku až k mým ústům.
Jsi anděl,
bez kterého bych život nepoznal.