Voda, jak ji milovat.

Pomalu vstupuji do vody, nechávám ji volně omývat své tělo. Pohlcuje mě a přitom naplňuje, stávám se jejím tělem. Zvolna se začínám vlnit jako ona, začínám cítit její proudy, vidím její světlost i stín...
Vidím její sen, jejím zrakem:

„Objímám tebe člověče, jsi mnou a já tebou,
poznávám tvá přání a přináším ti zvěst.
Poslyš: Jsi muž, máš krásné tělo, bohatého ducha,
hovoř o mých proudech, ukaž lidem moje sny.
Dívej se se mnou, na to co vidím já...

... jsem smutná, kalí mě myšlenky světů zlých,
kalí mě touha po moci, po svázání proudů mých.
Pálí mě tráva jež pod vašimi chodidly vysychá.
Pálí mě sen, který každý z vás lidí má.
Je to ten sen, kdy druhému chceš vzít co jeho jest,
kdy druhému bereš právo dýchat, pracovat i snít.
Bereš mu sen, který jeho duši povznáší.

Poslouchej muži, jsi silný a pevný jako strom,
jsi mocný jako řeka a přece se necháš ohýbat věcmi,
co nejsou pro dobro tohoto světa.
Poslouchej muži, sni můj vodní sen,
ukážu tobě jak začít s ním svůj každičký den...

... pohlédni do slunce, když ráno se probouzíš,
omyj si tvář ve vodě mé.
Pohlédni do dálky, která je ve světle,
poznej svůj dar, malého dítěte.
Pohlédni muži, na vše co mám,
v malinké chvilce všechno ti dám.

Zahoď svou touhu bláznivých snů,
ve které ničíš dobro svých dnů.
Muži jsi silný, poslouchej dál,
co všechno tobě v lásce své dám.
Dám ti mou něhu, dám ti můj sen,
zaplň jím prosím svůj každičký den.

V malinké rostlině najdeš mě vždy,
když žízní tou vyschnou tvé rty.
V řekách jsem pro tebe, omyji prach.
Na nebi najdeš mě, když nemůžeš spát.
Jsem teď tvým snem, tvou nezměrnou touhou,
v lásce a míru státi se vodou...“