Smutek

Odjela má žena, zbyl tu po ní smutek.
Kotě mňouká u dveří, ptáci mlčí v kleci.
Odjela má žena, je tu divný klid.
Chybí smích i stesky její,
chybí denní švih.

Odjela má žena a já smutný sedím tu,
do zdí prázdných hledím,
hledám smutku příčinu.

Odjela má žena, kdo by tušil kdy,
že se změní byt tak hodně,
když tu její smích není.

Odjela má žena a já sedím sám.
Kytky vadnou na skříních, prach se na nich vrší.
Venku svítí slunce, pro mě stejně prší...

Úvaha o umaštěném papíru

Myšlenky nejdou, tedy aspoň ne vhodné myšlenky... I když, co je vlastně vhodná myšlenka? Listy papíru jsou dnes popsaný tunami myšlenek, které jsou mnohdy krásně ozdobené, ale jsou prázdné jako papír od svačiny... Snad i ten papír má větší hodnotu než to co se na něm píše...
Jen vůně svačiny je cítit z papíru, který byl použit na verše mladého chlapce, který zatoužil po dívce. Ráno ji potkal cestou do školy - potkal ji, zasnil se a napsal pár řádků. Třeba jí už nikdy neuvidí, ale ty verše a pocit v srdci zůstávají. Umaštěný papír od svačiny je toho svědkem.
Tak tento papír a jeho obsah, je konečně ten správný typ papíru. A myšlenky na něm jsou hodny ceny. Nese informaci o mladíkově citu, je poselstvím jeho duše, je obohacením prázdné šmouhy mezi pisateli plků, jež pouze špiní papír. Tato malá jiskra vroucího citu zaplavila umaštěný papír a naplnila ho druhým, avšak mnohem cennějším posláním. A to vyznáním lásky, které se vepsalo do stvoření...
      Svačina naplnila mladíkovo tělo, láska pronikla jeho srdcem a odraz duše i bohatství jeho citu se octli jako druhé, mnohem důležitější poslání, na tomto kousku papíru. Je svědkem toho, že civilizace ještě nezabila všechen cit v nás. A je toho svědkem obyčejný umaštěný papír!!! Díky jemu, vzdejme mu hold!!!!

      Buďte svěží! :-)