Vodo

Vodo, jsi můj život,
dech mého těla.

Jsi proudem mých myšlenek,

jsi dnem mé noci.

Vodo, plyneš jako nový sen,

někdy rychle míjíš můj den.

Jindy se ve stínu skrýváš

a mlhou zakrýváš svůj jas.

Jsi okamžikem štěstí

na slunečních paprscích.

Jsi okamžikem smutku

v bouři mých dnů...

Kdo jsem?

Člověk prostý, 

trochu sprostý,

citlivý až moc.

Proto píše,

svoje verše,

každou dlouhou noc...

Travou

Slyšíš trávu růst?

Písně zpívá... 

...mezi kamením.

Slyšíš trávu růst?

Slunce vítá...

...s rosou na dlaních.

Slyšíš trávu růst?

Lehni na ni...

...ať jsi blíž.

Slyšíš trávu růst?

Zpívej píseň s ní...

...ať ke slunci doletí.

Slyšíš trávu růst?

zůstaň v ní...

...a bosý BUĎ.

Kamínek

Kamínek z řeky malé

vlož do řeky velké.

Kamínek z řeky velké

vlož do řeky malé.

Oběma zazpívej písničku,

ať září na věky sluníčku.

Oběma vyprávěj pohádku,

o Pravdě a cestě ke Světlu.

Vánoce

Kouzlo vánoc

pohádka dětí,

jsou svátky pravdivé,

či je to smetí?

Hořím

Stávám se plamenem, 

stávám se jiskrou,

stávám se snem 

i ohnivou touhou.

Stávám se plamenem,

ohňovou září,

jsem ohnivým dechem,

muž mnoha tváří.

Jsem kouzelnou formulí,

co plamen nese,

jemuž co neuhne,

to navždy smete.

Z popela vstávám,

do něj se nořím,

každého rána,

vždy znovu hořím.

Jsem udicí z popela,

ohnivým ořem,

konvicí na plotně,

i plamenným kouzlem.

Stávám se plamenem,

stávám se ohněm...

Vítr

Rychlost je tancem větru,

jen se otočím - je tu.

Mírnost je štěstím vánku,

přináší klid mému spánku.

Síla je životem orkánu,

trhá i rozerve nebeskou oponu.

Čekání

Jak píšu na papír

poznávám chvíli,

kdy všichni čekají

na začátek v cíli.

Pro tlukot Tvého srdce

 Pro tlukot Tvého srdce,

ráno vstávám, v noci spím.

Pro tlukot Tvého srdce

Naše těla odhalím.

Chci cítit Tvůj dech

na hrudi své.

Chci cítit Tvůj tep

ve dlaních svých.

Chci cítit Tvou vůni,

hladíc mou kůži.

Chci cítit Tvou kůži,

vzrušením se chvějíc.

Pro tlukot Tvého srdce

... objímám Tě...

Neodcházej a zůstaň ještě...

Pro tlukot Tvého srdce

se stále na zem rodím.

Pro Tlukot Tvého srdce

každé noci znovu sním.

Pro tlukot Tvého srdce

své štěstí odložím.

Pro tlukot Tvého srdce

chci usínat i vstát.

Pro tlukot Tvého srdce

chci žít i umírat.

Pro tlukot Tvého srdce

... objímám Tě...

Neodcházej, zůstaň ještě...

Zamyšlení

 Sedím a přemítám,

sedím a hledám,

tajemství, pohádku,

ve všem co nemám.

Hledám to spojení,

spojení ducha,

se vším co kolem je,

co na mně ťuká.

Hledám a přemýšlím

má-li to cenu,

běhat tu po zemi

a hledat změnu.

Bolest

 Bolest vyvěrá ven z mého nitra.

Není to včera, není to zítra.

Je to jen okamžik bolesti ducha,

co hledá cestu z hmotného těla.

Hledá si cestičky do světa krásy,

z těžkostí pozemské schrány.

Chce se jen nadechnout,

volně si vzlétnout,

bolesti odložit,

krásy se dotknout..

Smrti, smrti...

Smrti, smrti kudy chodíš? 

Smrti smrti, krásně voníš...

Odhal prosím kosti moje,

ať si duše odpočine.

Ať spočine mezi světy,

bez přetvářky, bez bolesti.

Smrti, smrti krásná dámo,

nemám na růžích ustláno,

přesto otvírám Ti náruč svou,

bolestmi země zjizvenou.

Otvírám Ti náruč svou,

očekávám příchod Tvůj...

Odveď si mně s sebou pryč,

ať nemusím tu déle být.

Smrti, smrti cesto má....

Už mám minci připravenou,

chci ji použít brzy.

Smrti smrti, ženo má...