čtvrtek 28. ledna 2021

Zloba a boj nebo láska a mír?

Dnes je zajímavý den, hned po ránu jsem se rozčílil - a to nedělám často. Kupodivu mě rozčílilo zprávy v rádiu, občas si je pustím abych zůstal v obraze... A co je ještě zvláštnější, rozčílila mě rozhodnutí politiků. O politiku se totiž už vůbec nezajímám. 

A teď k tomu, proč to tedy píšu. Chvilku mi trvalo než jsem se uklidnil, než jen si v hlavě srovnal myšlenky. Neudělat to, asi bych šel podporovat všechny organizované akce namířené proti našim politikům. Mimo jiné, jsme si je sami zvolili (tedy většina lidí... 😁).

No, zůstat rozčilen a podporovat svou myslí a vnitřní silou boj proti čemukoli, není to co bych v životě chtěl žít. Má síla je vzácná, stejně jako každého z vás, je tedy škoda s ní plýtvat na cokoli jiného, než na láskyplné, světlé a harmonické věci...

Když jsem si tedy sedl a uklidnil se, okamžitě mě přešla jakákoli touha po boji a začal se ve mě rozlévat pocit klidu a míru. Veškerá touha na protesty proti politikům mě přešla (tím neříkám, že souhlasím s jejich názory a činy) a začal jsem kolem sebe šířit pocit klidu, pohody, míru.

A to je to, po čem celým svým bytím toužím. Rozsévat mír, harmonii a lásku. Proto jsem rád, že jsem své emoce dnes zvládl a mohu rozšiřovat to, co proudí z mého srdce... 
Přeji vám krásný den...  

čtvrtek 6. srpna 2020

Peří anděla


Chceš vědět jak voní peří anděla?
Přivoň si k nemluvněti, 
ještě před chvílí ho anděl v rukou měl...

Chceš vědět jak voní peří anděla? 
Ochutnej vodu z horské bystřiny, 
před chvíli si v ní koupal svoje křídla...

Chceš vědět jak voní peří anděla?
Pochovej si kotě, jež k tobě přichází.
Ještě před chvílí anděl dával samet jeho srsti...

Chceš vědět jak voní peří anděla?
Vrať se do dětství, 
hledej místa kudy tě anděl provázel...

Chceš vědět jak voní peří anděla?
Poznej svoji duši 
a budeš cítit jeho vůni stále u těla...

úterý 28. července 2020

Básník

Osamělý básník 
o svých verších sní, 
píše si své pohádky, 
které nikdo nevidí. 
Kreslí v duši krajinky 
s jednorožci hovoří,
každou chvíli novou touhou 
jeho srdce zahoří...

pátek 26. června 2020

Mé city...


Mé city jsou jak rozbouřená voda
co stále víří...
...ale žádnou hloubku nemá...

Očišťují kameny, trhají ven plevel.
Ale hloubku co se skrývá,
stále není vidět...

Mé city jsou jak vířící hladina...
Na povrchu krásné kruhy dělá.
Ale hloubku, hloubku tu vážně v sobě nemá...

Mé city jsou jak hořký blín.
Všude kolem roste,
ale není pravým pokladem...

Mé city jsou jak divoká bouře.
Všechno kolem zpřehází.
Když zmizí, zbyde po ní jenom temný stín...

Cesta vlakem


Výlet
Pro málo chvilek
co mám v životě.
Vyplatí se výlet
za zdi i do sítě.

Když druzí uvidí
zlatavou rybičku,
hned se jim za zdí
objeví v srdíčku...


První... (žena s bolestí)
Svou duši odhalí
avšak jen občas,
bojí se zranění,
bojí se zásad.

Svou duši odhalí
aby ji skryla.
Zvenku si prohlédne
kde byla díra.

Tu díru zalepí
skryje se v stínu,
však její citlivost,
dává jí víru...

Víru, že jednou snad
nebude v stínu,
duši svou ukrývat
a lepit v ní díru...

--------

Je tvrdá jak kámen.
Čeho se bojí?
Kdopak jí v životě
přetáhl holí?

Bojí se všeho,
bojí se tmy...
Kdy jen si odkryje
své tajné sny...

-----

Je krásná, je smutná
a plná bolestí.
Kdopak ji pomůže,
kdypak se proletí?


Druhá.... (průvodčí)
Ta druhá přišla,
a byla krásná
Vůbec se nebála,
i byla šťastná.

Když dveře otvírá,
krásně se směje.
Jízdenky prodává,
vesele je...

----

Ta první smutná je
bolestí stáhlá...
kdo ví proč - před čím se,
před čím se skrývá...

----

Takové osudy
my lidé máme.
Jednou se bojíme,
dvakrát se dáme.

Otevřem svá srdce
zraněním všem,
potom však navždycky
skryjem se jen...

Dítě
A dítě ve vlaku
jen v klidu jí,
které se úsměvu
neubrání...

pátek 19. června 2020

Hoďte si kamenem...

Inspirováno Slávkem z Psanci.cz

Dokud jsme malí, házíme kamínky.
Baví nás šplouchání na vodní hladinky,
baví nás kroužky i vysoké gejzíry,
když kamenem měníme hladiny klid...

Když trochu vyrostem ďábel nám poradí:
„Hoďte si kamenem, když někdo vás podrazí...“
Tak my si házíme, málo se ptáme,
zdali nám ďábel radí to pravé...

Když už jsme staří, smrti se bojíme,
ptáme se zdalipak správně si hodíme...
Malinký kamínek dávno už nemáme
a tenhle veliký, ten nás teď rozláme...

PS:
V poznání pravdy
pláčeme hořce,
nechcem už kameny,
chceme mít mír.

Ale to veliké,
bolestné hoře,
co očistí pláčem svým,
celičké moře.
Očistí duši mou,
od bláta zničenou,
očistí bolesti,
kamenů zlých...

A tak už kameny,
nikdy si nehodím,
neb nejsem bez viny,
radši se pomodlím...

středa 20. května 2020

Kým jsem já? (Otázky zoufalého filozofa.)


Víte, jsem plný textů, plný energie, která by chtěla na papír. Ale dát ji řád, nebo posloupnost, to mi fakt nejde. Tak si jen tak píši, nejčastěji verše, jsou krátké a jdou mi celkem lehce. Ale pravdou je, že psát bych chtěl i věci jiné... Věci, které blíže osloví lidskou duši, úvahy, náměty k zamyšlení. Pravda i nad básněmi se člověk může zamýšlet. Prý jsou nyní lidé vice otevřeni básním, no tak snad... :-)

Jsem básník, nebo léčitel snad?
Jsem bardem, či jen malým mužem na konci všech řad?

Ano stále si kladu tyhle otázky, mám pocit, že jsem nikým. Jen malou tečkou na velké mapě života, kterou občas někdo rozmázne podrážkou.....

Tak kde je ten pravý smysl toho mého bytí? Je to jen stín mého vlastního tušení, mé touhy? Nebo je to jiskra naděje na pozadí? Je opravdu nutné prožívat ta zoufalá muka? Stále se prát o své místo na světě, usilovat o ten kousek žvance, kterým naplníš žaludek? Tak kde je ten pravý smysl?!

A kde je tedy nakonec ten život?