Rýma

Rýmuje se rýmuje,

rýma na zdi šprýmuje.

Každý hledá svoji cestu,

jako starou dobrou vestu.

Smrt, co nám přináší...

Smrt, co je to smrt? Přechod do nikam? Prázdnota? Nebo přechod do jiného světa, reality. A jaká je ta realita? Je lepší či horší? A musíme se bát smrti?

Zemřel mi člověk, dalo by se říct, že v náručí. Nebyl můj blízky, ale byla to žena o kterou jsem se staral v rámci své práce. Byla moc milá a měl jsem ji rád. Vždy jsem se bál smrti a teď jsem ji byl přímo vystavený. Tváří v tvář.

No nezhroutil jsem se, proč taky. Paní v klidu dodýchala, usnula. I její věk už byl poměrně vysoký a poslední okamžiky života měla spíš prázdné než plné. Už spíš jen tak přežívala. Ale krásně se usmívala, když jsem ji někdy přišel ošetřit. Sice mlčela, ale byla moc milá. Líbila se mi.

Většina našich klientů pouze vegetuje, vypadá to jako čekání na smrt. Spíše je to smutné, než chvályhodné, že toto společnost dopouští, ale je pravdou: „tito lidé si to vybrali sami“ vybrali si svůj osud a teď ho žijí. A já jako nedílná součást jejich života jim ho pomáhám naplňovat. Dávám jim léky, krmím je, přebaluji, ukládám k spaní i probouzím. Jsem jim takovým průvodcem na konci jejich života. A měl bych asi i umět nechat je umřít, být jim blízkým přítelem i v okamžiku smrti. A umím já to vůbec? Sám nevím...

Dnešní zkušenost byla první, která mě potkala. Nebál jsem se jí, nebo snad jo? Celý život jsem se tomu snažil vyhýbat. V mých přáních rostla touha nikdy tomu nebýt nablízku. A dnes jsem musel. Konečně se nalezla v mém přání skulinka, kterou mohlo proniknout to, co jsem nikdy nechtěl vědomě dělat. Ale to tak bývá, věci které si nepřejeme se nám zcela jistě jednou splní. Zvláště pak, když si je nepřejeme velmi silně... :-) vesmír nezná NE, proto slyší jen to co je za ním a to nám vždy splní.

Jestli potom není lepší si místo věcí které si nepřejeme, si věci jen prostě přát. Proč si často něco nepřejeme? Jako třeba nepřejeme si být chudí, no a jsme. Proč? No proto, že vesmír nezná NE. Slyší jen: "přejeme si být chudí..." tak nám to splní. Vesmír nás nesmírně miluje, proto nám splní jakékoli přání jenž vyklíčí v našem srdci... Proto možná bude lepší si věci přát, než nepřát. Zcela jistě se nám splní, když to je vždy pouze v našich rukou. Ale k tomu se dostanu později. Teď zpět ke smrti.

Je smrt zlá, či nikoli? Často si říkáme, když zemře někdo mladý, jak je to nespravedlivé, tudíž smrt je zlá a proto se jí i bojíme, může přijít kdykoli a my nevíme kdy. Pak je tu ale okamžik, jako ten, který jsem dnes zažil já, že umře člověk, pro kterého je smrt spíš vysvobozením a to pak říkáme, jak je smrt hodná, že přišla... Vždyť už vlastně jen ukrátila trápení dotyčného. No, ale je tedy smrt opravdu zlá, nespravedlivá, či nikoli? Toť otázka a odpověď? Nikde... :-)

Ale myslím si, že k lepšímu pochopení smrti si musíme ujasnit ještě jednu věc a tou je existence života mimo nám běžně známý svět. Tím myslím existenci života mimo tělo, život po smrti a existuje vůbec smrt? A to už je pro mnohé z nás přeci jen trochu větší oříšek. No a protože nejme líní, zkusíme ho nyní rozlousknout, nebo se k tomu alespoň přiblížit. Ale pouze každý sám. Odpověď určitě najdeme v okamžiku klidu, s otevřenou myslí i srdcem. Sami se svými myšlenkami, zbavenými strachu a přání....

Hledejte a pište. Opravdu vážně se nad tím zamýšlejte, ne při televizi, ani při vášnivých diskuzích, opravdu někde o samotě, kde vás nic nebude rušit, kde budete jen vy, vaše mysl a přání najít ve svém srdci odpověď... :-)

Štěstí, učiň druhého šťastným.

    Zkuste alespoň jednoho člověka ve svém životě učinit šťastným. Taky jsem si to přál, učinit někoho šťastným, alespoň jednoho člověka. Vybral jsem si svou přítelkyni. Opravdu moc jsem se snažil učinit ji šťastnou, nicméně moc se mi to nedařilo. V životě jsem za sebou nechal více nešťastných lidí než šťastných, alespoň podle toho jak si pamatuji. Tak jsem fakt chtěl dosáhnout toho, že někoho učiním šťastným. A to skrze partnerský vztah. Ty mi šli vždy nejhůře.

    Po letech práce na sobě a ve vztahu jsem zjistil, že jediným člověkem, kterého mohu učinit šťastným jsem vlastně jen já. Není to nikdo jiný. A teď teprve začíná ta opravdová hra se štěstím...

    Zkuste být šťastný, když ani pořádně nevíte co je to štěstí a hlavně co vám štěstí přináší. Zjistíte, že to nejsou jen povrchní věci, jako je pěkný sex, dobré jídlo, klidná práce a slušný příjem. Naopak, tohle vám štěstí skutečně nepřinese. Tak kde hledat? Tím že učiním druhého šťastným? No zkusme to... Ale to taky nevychází. Stále nejsem šťastný. A mohu být skutečně šťastný? Jde to vůbec? Jak tedy...

Pro tebe

Jsi jak světlá labuť okřídlená,
dáváš mi svou krásu.
Ve tvém těle s duší tvojí,
hledám denně spásu.

Jsi jak anděl s duší světlou,
s tělem hebkým jako květ.
Jsi ta žena, moje vše,
to pro tebe jsem prošel svět.

Voda, jak ji milovat.

Pomalu vstupuji do vody, nechávám ji volně omývat své tělo. Pohlcuje mě a přitom naplňuje, stávám se jejím tělem. Zvolna se začínám vlnit jako ona, začínám cítit její proudy, vidím její světlost i stín...
Vidím její sen, jejím zrakem:

„Objímám tebe člověče, jsi mnou a já tebou,
poznávám tvá přání a přináším ti zvěst.
Poslyš: Jsi muž, máš krásné tělo, bohatého ducha,
hovoř o mých proudech, ukaž lidem moje sny.
Dívej se se mnou, na to co vidím já...

... jsem smutná, kalí mě myšlenky světů zlých,
kalí mě touha po moci, po svázání proudů mých.
Pálí mě tráva jež pod vašimi chodidly vysychá.
Pálí mě sen, který každý z vás lidí má.
Je to ten sen, kdy druhému chceš vzít co jeho jest,
kdy druhému bereš právo dýchat, pracovat i snít.
Bereš mu sen, který jeho duši povznáší.

Poslouchej muži, jsi silný a pevný jako strom,
jsi mocný jako řeka a přece se necháš ohýbat věcmi,
co nejsou pro dobro tohoto světa.
Poslouchej muži, sni můj vodní sen,
ukážu tobě jak začít s ním svůj každičký den...

... pohlédni do slunce, když ráno se probouzíš,
omyj si tvář ve vodě mé.
Pohlédni do dálky, která je ve světle,
poznej svůj dar, malého dítěte.
Pohlédni muži, na vše co mám,
v malinké chvilce všechno ti dám.

Zahoď svou touhu bláznivých snů,
ve které ničíš dobro svých dnů.
Muži jsi silný, poslouchej dál,
co všechno tobě v lásce své dám.
Dám ti mou něhu, dám ti můj sen,
zaplň jím prosím svůj každičký den.

V malinké rostlině najdeš mě vždy,
když žízní tou vyschnou tvé rty.
V řekách jsem pro tebe, omyji prach.
Na nebi najdeš mě, když nemůžeš spát.
Jsem teď tvým snem, tvou nezměrnou touhou,
v lásce a míru státi se vodou...“

Smutek

Odjela má žena, zbyl tu po ní smutek.
Kotě mňouká u dveří, ptáci mlčí v kleci.
Odjela má žena, je tu divný klid.
Chybí smích i stesky její,
chybí denní švih.

Odjela má žena a já smutný sedím tu,
do zdí prázdných hledím,
hledám smutku příčinu.

Odjela má žena, kdo by tušil kdy,
že se změní byt tak hodně,
když tu její smích není.

Odjela má žena a já sedím sám.
Kytky vadnou na skříních, prach se na nich vrší.
Venku svítí slunce, pro mě stejně prší...

Úvaha o umaštěném papíru

Myšlenky nejdou, tedy aspoň ne vhodné myšlenky... I když, co je vlastně vhodná myšlenka? Listy papíru jsou dnes popsaný tunami myšlenek, které jsou mnohdy krásně ozdobené, ale jsou prázdné jako papír od svačiny... Snad i ten papír má větší hodnotu než to co se na něm píše...
Jen vůně svačiny je cítit z papíru, který byl použit na verše mladého chlapce, který zatoužil po dívce. Ráno ji potkal cestou do školy - potkal ji, zasnil se a napsal pár řádků. Třeba jí už nikdy neuvidí, ale ty verše a pocit v srdci zůstávají. Umaštěný papír od svačiny je toho svědkem.
Tak tento papír a jeho obsah, je konečně ten správný typ papíru. A myšlenky na něm jsou hodny ceny. Nese informaci o mladíkově citu, je poselstvím jeho duše, je obohacením prázdné šmouhy mezi pisateli plků, jež pouze špiní papír. Tato malá jiskra vroucího citu zaplavila umaštěný papír a naplnila ho druhým, avšak mnohem cennějším posláním. A to vyznáním lásky, které se vepsalo do stvoření...
      Svačina naplnila mladíkovo tělo, láska pronikla jeho srdcem a odraz duše i bohatství jeho citu se octli jako druhé, mnohem důležitější poslání, na tomto kousku papíru. Je svědkem toho, že civilizace ještě nezabila všechen cit v nás. A je toho svědkem obyčejný umaštěný papír!!! Díky jemu, vzdejme mu hold!!!!

      Buďte svěží! :-)